How to not be sad

Nemám tušení, jak u vás, ale tam kde bydlím já, už léto pomalu mizí. A místo něj tu máme déšť, zimu a sluníčko schovaný za mrakama. A pro mě to znamená jediné - podzim. Miluju ho a nemůžu se dočkat, všechno co k němu patří zbožňuju. Teda až na to slunko za mrakama, protože pak musím chodit s polotevřenýma očima jako ježek (necháme tohle přirovnání být, tak jak je, dobře). No ale stejně tak vím, že s tímhle počasím přicházejí občas i špatný nálady. Jak by řekla Holly ze Snídaně u Tiffanyho - taková ta nálada, kdy vám nepomůže nic jiného, než se jít nasnídat k Tiffanymu. No, hm, vzhledem k tomu, že já bych k nejbližšímu Tiffanymu jela přinejmenším dvě hodiny a ještě ke všemu bych se polila kávou a ten croissant by mi spadl na zem, ukážu vám, jak jinak se dá zbavit téhle nálady.

První věc je samozřejmá - svíčky. Nejlépe hned několik a co nejvíc voňavých. Někoho to možná rozlítostní ještě víc, ale mně to spíš přidá na té atmosféře klidu a míru (co, že jsem to právě napsala??).

Nebijte mě, já nemůžu za to, že mi kafe tak chutná a že vám to furt předhazuju. Ale na rovinu, co jiného, než hrnek kafe (dobrá, nebo čaje) by vám měl pomoct? Jo a nebo horká čokoláda taky dělá divy. Teda vůbec jakákoli čokoláda, jak řekl Lupin.

 Oblíbenou knížku byste měli mít vždycky po ruce, aby vám ve smutných chvílích mohla přiběhnout na pomoc. A pokud neradi čtete (co jste to za lidi) nebo nemáte náladu, pusťe si oblíbený film/video, cokoli, co vám udělá líp.

To bych nebyla já, abych vám zase do obličeje nenacpala svoji teori, že na maličkostech záleží a musíte si jich všímat. Já třeba v šuplíku vyhrabala tuhletu sto let starou věc (nemám tušení, jak to mám nazývat) na takový ty bonbonky. Nejen, že si nacpete břicho dobrůtkama, ale taky si vykouzlíte úsměv na tváři.

Miluju starý věci. Starý foťáky, knížky, fotky a dopisy. Vyštrachejte odněkud cokoli starého, co vám poůže znovu objevit už zapomenuté vzpomínky. A věřte mi občas se i zasmějete.

Tohle je spíš nápad, jak té náladě předejít. Dejte si na nástěnku obrázky, které vás rozesmějí/potěší/udělají vám radost, cokoli chcete. Takže až vám pak bude smutno, jednoduše se stačí mrknout a je to.

A pokud nezabere nic z výše zmíněných věcí, tohle prostě zabrat musí. Jedno slovo dámy a pánové - Vogue. Proboha, co byste ještě chtěli, kdžy ne tohle? Samozřejmě tu jsou ještě klasické věci jako oblíbená smutná písnička, hromada plyšáků a krabička kapesníků. Ale proč se utápět v lítosti, když můžete dělat všechny tyhle super věci? Já vím, to říkám teď, ale až budu smutná, tak se jen ušklíbnu a pustím si další smutnou písničku. Takže nakonec mi z toho vychází, že nám někdy stejně nic nepomůže. A v téhle chvíli mi už nezbývá, než vám popřát, abyste se z toho nějak vyhrabali. Protože jak řekl Augustus Waters - bolest je třeba procítit.

Doufám, že po tomhle článku si budete pamatovat, co dělat a nebudete se hroutit někde v tmavém rohu vašeho pokoje. A nezapomeňte, usmívejte se, dokud můžete.

Kejt