Kout světa: Český Krumlov, Plzeň, Praha

Nový Zéland. Austrálie. Jižní Korea. Bali. Místa, kam se chci jednou podívat, objevit je a poznat jejich kulturu. Nic mě neláká víc, než se dozvědět vše o tom, jak funguje společnost v cizích zemích, jaké povahy jsou místní a jak nejraději pijí svoje ranní kafe. Přesto všechno je mi ale jasné, že to bude ještě dlouhá cesta. A někde musí začít. U nás.

Občas mě zaráží, když kolem sebe slyším, jak někteří procestovali půl světa, ale v Česku aby pomalu zabloudili. I přes své velké cestovatelské sny chci začít právě v naší republice. Jednak je to dobrá "praxe" pro budoucí výlety, ale hlavně budu svoji zemi znát. Jo! A taky je to levnější...

Proto jsme se ségrou tohle léto vyrazily na výlet přes Lipno, Český Krumlov, Plzeň až do Prahy. Cestou jsme narazily asi tak na deset nepříjemných zaměstnanců všelijaké dopravy (vlaku, autobusu, lanovky i minibusu). Zabloudily v nějaké díře v jihozápadních Čechách a málem umřely vedrem na zastávce. Ale bylo to skvělý. No fakt!

Lipno stojí za to, i když se nevyhnete hromadě turistů. Ale zrovna v tomhle případě bych být vámi i přesto vyrazila. Stezka vede krásným lesem až úplně nahoru mezi koruny stromů. Navíc se cestou dozvíte spoustu věcí o přírodě.

Co nás trochu zarazilo byl fakt, že kolem stezky sice visely tabule s informacemi o tom, jak dlouho jednotlivým odpadkům trvá, než se rozloží. Ale hned o kus dál stál stánek s točeným pitím, které se prodávalo v jednorázových umělohmotných kelímcích. Ale hlavně, že se pak všichni při vyhazování dozvěděli, že než z naší planety zmizí, bude jim to trvat i sto let...

Skluzavku jsme vynechaly, protože na ni stála obří fronta, a ještě se muselo doplácet. Místo toho jsme se dolů svezly lanovkou!

Ještě ten den jsme dorazily do Českého Krumlova, kde jsme se ubytovaly v roztomilém penzionku (i se zahrádkou a kuchyňkou). I když už jsme padaly únavou, tak jsme ještě stihly večerní procházku (bezpochyby) nejromantičtějším městem Česka.

Samozřejmě jsme celou dobu zakopávaly o skupiny turistů. Já sice tvrdím, že když člověk chce, může si vždycky najít opuštěná zákoutí, tajné kavárny, nebo zkrátka sledovat tipy od místních. A tak se jim elegantně vyhnout. To pro mě platí například v Praze, tady ale bylo opravdu těžké se takových zásad držet...

Přesto se do tohoto města budu vždycky ráda vracet. Nebo přes něj minimálně pojedu popluju, až zase vyrazíme na vodu...

V Plzni jsem byla poprvé v životě a příjemně mě překvapila. A nebylo to jenom kvůli pivu! Podívaly jsme se na největší synagogu v Česku. A navíc obohatily své mozkové buňky o trochu kultury, když jsme navštívily výstavu o grafickém designu.

A pak vše zakončily pivem z místního malého pivovaru! Ne, to na fotce není on...

V Praze už jsem tolik nefotila. Každopádně byla naše návštěva plná (jak jinak) kaváren a nových míst, které jsme objevovaly.

Kavárnu Čekárnu už jsem sice znala, přesto vám ji ale musím doporučit. Za mě nejmilejší místo v Praze.

I když už prázdniny skončily (zdar prvnímu semestru, přednáškám, zkouškám a mizejícím nervům), tak vás stejně musím přesvědčit, ať se různých cest nevzdáváte. Je jedno, jestli půjde o eurovíkend, jednodenní výlet do Prahy, nebo Brna (ehm, to druhé, jo?). Když chcete, můžete cestování nacpat i do už tak přeplněného rozvrhu. Prostě proto, že to za to stojí.

Jak zvládáte návrat do školy vy? Taky už teď nic nestíháte? Protože vám nemůžeme slíbit úplně pravidelné články, pokud o našich životech chcete vědět víc (netuším, proč by někdo takovou potřebu měl, ale co já vím, jaká přání máte), tak sledujte náš Instagram. K tomu se většinou nějak dohrabeme!

K.