I choose to be me

Je tu první prázdninový den a s ním spousta věcí. Někdo možná odjel k moři, k babičce nebo na tábor. A někteří se možná řadí do stejné skupiny jako já. Kdybych mohla, nazvala bych tuhle skupinu Lazy days. Nic nedělání, dívání se na Gossip Girl a pojídání úúžasné mascarponové zmrzliny. Už si dost dobře můžete předstatvit můj den. Jednou jsme se vás ptaly, jaké články máte nejradši a vy jste napsali, že to jsou právě ty o nás (tagy apod.). A i když si nepřipadám jako člověk, o kterém by chtěl někdo vědět víc, než je potřeba, bude tenhle článek o mně (zase). Prozradím vám, jak mě poznat, kdybyste měli náhodou to neuvěřitelný a požehnaný štěstí a potkali mě. Cítíte to taky, jak jsou ty slova prosycený ironií, žejo.

Tak napřed, abysme se chápali. Budou to věci vzhledový, moje vlastnosti atd. Například jak moje krása ozařuje vše okolo. Dneska jsem asi snídala kaši z ironie a kapky sarkasmu, hele.
No, ale od vedlejšího kecání přejdeme k tomu hlavnímu kecání. První místo musí (jak jinak) patřit kávě. To je rozhodně něco, co ke mně patří. Chci říct, jak by ne, když vypiju denně asi tři hrnky kafe.

Teď něco o mém úžasném vzhledu. Prakticky nenosím jiný náušnice, než tyhle. Ještě je střídám s pár dalšíma šťastlivcema, ale jinak nikdy (možná tak do divadla) nenosím visací a i když jdu jenom nakoupit, dám si náušnice.

Další vzhledová věc je ta, že mám vždycky červený oči. Mám je prostě suchý, asi z alergie nebo co. A nespočítala bych, kolikrát se mě lidi zeptali, jestli jsem plakala. Nehledě na to, že první věc, na kterou se mě zeptala kamarádka, když jsme se poprvé potkaly byla: Proč máš červený oči? Ale teď jsme nejlepší kamarádky, takže něco na tom asi bude.

A je tu další věc. Uznávám, tahle fotka je poněkud divná, ale pochopíte až uzřete, co je další věc. Foťák/focení. A jak mám asi tak vyfotit vlastní foťák jinak, než v zrcadle? Než se zeptáte, jinej nemám. No, ale pokud byste mě potkali v létě, rozhodně mi bude společnost dělat tenhle fešák (fešanda? snad neurážím).

Jo a když už byste mě viděli venku, rozhodně nebudu mí žádnou značkovou kabelku ani tašku, ale tohohle miláčka. Nosím ho všude a miluju ho celým srdcem (ano, vím, že je to jenom kus falešný kůže, dík za optání).

A zase něco k mému chování. Hrozně často si hraju s vlasama (je tu někdo podobný?). Prostě si je furt musím nějak přehazovat, spravovat nebo uplácávat.

Tohle by tu nesmělo chybět. Na první pohled byste to nepoznali (teda vy možná jo, protože jste toho svědky). Je to psaní. Miluju psaní, chci se tím (pokud možno) živit a baví mě to. Tohle je deníček, kam všechny ty bláboly směřujou. Od maminky k minulým Vánocům. Značkovej, něhe.

Pokud na sobě zrovna nemám šaty nebo sukni, mám na sobě kraťasy (a co jinýho, ty chytrolínko). A k tomu tričko, samozřejmě. A vždycky ho mám zastrčený, i když jenom trošku. Nevím proč, je to jedna z mých divných nevysvětlitelných vlastností. Asi si pak připadám víc #fancy.

A nejspíš ta nejdůležitější věc - smích. Směju se pořád, i když jsem sama, i když mám publikum - totiž veřejnost. Nechci, vážně nechci vědět kolika lidem jsem se zapsala do paměti, jako holka co chrochtala smíchy na ulici, div, že se neudusila. Ale vážně. Občas mám pocit, že jsem v tom skoro mistr.

A teď malý bonus. Máme tu interview. Napadlo mě, že se ségry zeptám, co jí přijde jako můj typický znak. A odpověď zněla:
- smích, krása a že jsem milá (ehm, Teri, slibuju, že to neřeknu mámě, ale co si pila?)
- že něco často přirovnávám ke knížkám a filmům
- prý často mluvím anglicky v češtině, jako že řeknu třeba: whatever (to je pravda, občas takhle trapčím)

Tak a to je vše, co se v tomhle článku můžete dozvědět o mé malé maličkosti. A co dělá vás vámi? Co jste dělali první den prázdnin? A taky rozhodně (ale rozhodně!) napište, co byste chtěli za články, jestli třeba i outfity nebo vám to takhle vyhovuje.
P.S. délka tohohle článku je úměrná množství vypité kávě, pardon

Kejt