Stejně to jednou nedám

Nedávno jsem četla článek o tom, ve kterém autorka blogu uvažovala nad tím, proč se jí občas tolik věcí nedaří a že to vlastně někdy ani není na škodu. V podstatě si ze svých neúspěchu nic nedělala. Po jeho dočtení jsem se nad sebou musela zamyslet.

Neustále se bojím, že se mi něco nepovede. Kamarádi by mohli vyprávět - kolikrát jsem se přehnaně učila na obávaný test, ptala se jestli “opravdu máme na desátou” nebo stokrát uvažovala nad napsáním e-mailu/článku/rozhovoru. Ale proč?

I když si teď své chování marně snažím odůvodnit, moc pozitiv na něm nenacházím. Ano, naučilo mě zodpovědnosti, schopnosti nad věcmi přemýšlet a vše uvážit. Ale taky mi dalo spoustu stresu a ubralo hromady nervů. Naopak pokaždé, když jsem svůj strach překročila, stalo se něco o čem jsem si myslela, že snad nikdy nezažiji.

Zní to jako jedno velké klišé, ale ať chcete, nebo ne, je to pravda. Pokud si budete už předem myslet, že daný cíl nemá cenu nebo se budete bát toho, co se stane, nic vám to nedá. Jestli se ale aspoň pokusíte do něčeho po hlavě skočit, může vám to hodně přinést. A nebo taky ne a budete na tom pořád stejně.

Nejlepší na tom je, že kdybych si tyhle věty četla já tak před rokem, horlivě bych je odmítala a snažila se argumentovat všemi možnými způsoby: “Tak lehké to přece není!” Nebo: “Co na to řeknou ostatní?” A: “Jaký to bude pocit, až se mi to nepovede? Proč bych měla být dobrovolně zklamaná?”

Je fajn, že téhle holce můžu dneska odpovědět:

“Stejně se jednou něco podělá. Tak dělej to, čeho se bojíš a co to tě baví. A především - dělej to teď.” Vím, že je článek hodně krátký, ale tahle myšlenka je pro mě docela důležitá, a tak jsem se o ní s vámi chtěla podělit. Máte to podobně?

K.