When you feel it in your bones

Vánoce tu budou až příští týden, a tak mám pořád dost času, abych vám tu psala o svíčkách, dárcích, skořici, přáníčkách a všem, co k těmto svátkům patří. Protože, proč ne? Když už je tu máme, měli bychom si je užít! A to říká člověk, co dnes chodil přes tři hodiny po městě a sehnal jenom dva dárky. Ano, díky Vánocům jsem pozitivnější! Nebo je to tím, že jsem dnes napsala poslední písemku? Každopádně jsem veselá dost a nebudu v tom sama, stáhnu vás totiž s sebou!

Takže, co že mě dělá tak šťastnou? Tak co třeba fakt, že nám s kamarádkou došlo krásné přáníčko k Vánocům, od rodiny z Anglie, u které jsme byly před půl rokem? Nebo to, že už začíná čas pečení, což se rovná vůni skořice, oříšků a vůbec všech dobrot, která se šíří po celém bytě?

Další věcí jsou svíčky (vanilka, kokos, skořice, díky, jsem v nebi). A samozřejmě káva. Nebo čokoláda. Ale spíš ta káva. V tomhle nejnádhernějším hrníčku. (ehm, odkudpak asi?)

Teď na řadu přichází plánování. Ať je to do malých, velkých nebo linkovaných deníčků nebo jen tak na papír. A co takhle do nádherného Olafího deníčku? To poslední jsem si vybrala já. :) Protože kdo jiný toho ví víc o lásce a štěstí než tenhle dokonalý sněhuláček?

Dárečky. Tyhle jsou sice moje (měla jsem minulý týden narozeniny), ale spíš mám na mysli ty, které dávám. Kvůli kterým se ostatní usmějou, rozzáří se jim oči a jsou prostě happy, spokojení a všecko je krásný. A tak to má být.

Poslední věc se sice tak nějak pohybovala v celém článku, ale já ji prostě musím vyzdvihnout. Jsou to sobíci.  Ať je to postavička nebo jsou na svíčce a nebo mi živí pochodují pod oknem. Pokud je na tom sob, pravděpodobně z toho budu slintat nebo umírat.

To je vše pro mě, ale co všechno dělá radost vám? Co už jste všechno stihli? Já skoro nic. Ale mám na práci velké dohánění - seriálů. Takže, zatím, užívejte a myslete na sobíky. Nebo Olafa. To je fuk, obojí je perfektní a náladu vám to zaručeně nezkazí.

K.