Why I'm ready for fall

Pokud někdo čte tuhle stránku alespoň rok nebo nás trošku víc zná, tak ví, že milujeme podzim. Naprosto. Nedávno jsem se s někým bavila přesně na tohle téma. Trošku jsem se nechala unést a začala básnit o všem tom křupání listů pod nohama, zlatém sluníčku a čtení u svíček, zatímco vám společnost dělají vaše nejteplejší ponožky. Člověk, se kterým jsem si povídala, mi na to tenkrát odpověděl, že se vším souhlasí, ale když začne pršet a všechno bláto zažene ty hezké věci pryč, už to není ono. Jen jsem se tehdy usmála a své myšlenky si nechala pro sebe. Teď vám je povím. Důvody, proč mi podzim vůbec nic nepokazí.

 

První důvod už jsem stihla zahrnout do úvodního odstavce. Řeknu to jednoduše. Komu proti "podzimní depce" nepomůže deka, čaj a svíčky, tak mu nepomůže vůbec nic.

Proč myslíte, že na podzim prší a začíná být chladněji? Protože se blíží zima? Špatná odpověď. Je to z toho důvodu, aby vaše postel nebyla tak sama, teplé ponožky si v šuplíku nemusely povídat jen samy se sebou a čaj se mohl konečně zahřát o vaše ruce.

Můžeme si teď popovídat o podzimních barvách, prosím? A teď nemyslím ty všudypřítomné, co vám mizí pod nohama a třepotají se vám nad hlavou. Ale i o těch, které teď máte dovoleno nosit, zachumlat se do nich nebo si je jednoduše zamilovat.

A když už jsme u toho zachumlávání...jsem člověk, co nemůže nosit dlouhý rukáv. Většinou si ho musím vyhrnout, takže je mi stejně zima. Ale podzim má pro mě řešení. Můžu se do trička/svetru/bundy úplně zahrabat. Pod šálou se ztratit a pod rolákem schovat. A tím utéct i všemu, čemu ten den nechci čelit.

Pokud vám tento článek přišel poněkud abstraktní nebo přehnaný, tak - se vám nedivím. Tohle období prostě miluju a budu to hlásat do světa, dokud mi to někdo neznemožní. Ale i potom ho pořád budu zbožňovat. A těm, co lpí na létu a pláčou po nocích při představě kabátů a rukavic, se velice omlouvám. 

K.