Věnovat se pořád všemu

Ani ne rok zpátky jsem věděla přesně, co a čím chci být. Zatímco někteří mí kamarádi nevěděli jakou vysokou si vybrat, a kam v životě směřovat, já jsem měla jasno. Teď jsem na škole, na kterou jsem se chtěla dostat, dělám práci, která mě baví a je to něco, v čem chci pokračovat. Jednoho dne jsem si však uvědomila, že všechno, co jsem si o sobě myslela a chtěla jsem být, už možná není to, co chci právě teď. (Kromě školy a práce - s těmi jsem opravdu naprosto spokojená). Vím, že s tímhle se potýká poměrně dost lidí, ale já na to nejsem zvyklá - a tak to vyústilo v menší krizi osobnosti...

Dobře, možná jsem teď trochu (víc) dramatická, ale popravdě přesně takhle se cítím. Nejsem a nikdy jsem nebyla typ člověka, co má jen tu jednu věc, která z něho dělá toho člověka, kým doopravdy je. Miluji umění, kresbu a design, zároveň mám ale ráda i psaní, focení, tanec, čtení, fitness, hudbu, přírodu, filmy, blog... Znovu - vím, že tak to má určitě víc lidí. Já mám, ale z nějakého důvodu pocit, že si musím vybrat, že nemůžu dělat všechno - to je prostě nad moje síly.

Pravdou je, že můžu. Ano, nemůžu mít za práci úplně všechno naráz, ale v mém budoucím zaměstnání, mám naštěstí (poměrně) jasno - i když i to se dělí na více odvětví a já bych nejraději dělala vše. Je ale samozřejmě těžké věnovat se pořád všemu. V danou chvíli si musíte ujasnit priority. A to je v pořádku. 

Dlouho jsem měla pocit, že psaní není pro mě (ano, jsem si vědoma toho, že píšu blog), takže když jsem za posledních pár týdnů psala víc, než obvykle, trošku mě to rozhodilo. Proč se nevěnuji kreslení? To je přece to, co chci dělat víc. Jak si můžu dovolit dělat něco jiného? (*návrat mého dramatického já*) 

Musela jsem si uvědomit, že to, že se v tuto chvíli věnuji víc něčemu jinému než obvykle, není konec světa. Prostě teď mám takové období. Můžu psát, ale to neznamená, že úplně přestanu kreslit. To, že jsem před pár lety přestala chodit na lekce street-dance, neznamená, že se tance navždycky vzdávám - jen to už není priorita. 

Některé období, prostě vydrží déle než jiné. Vždy se něco změní, ale to neznamená, že začnu být méně sama sebou. Právě naopak - každé toto období mi přinese a naučí něco nového, zvlášť pokud začnu s úplně novým koníčkem nebo zálibou. A ať už je ta daná činnost to, čím se chci jednoho dne živit, nebo ne, neměla bych se držet zpátky a spíš se do ní pustit s celou duší.

Pro některé z vás, je tohle úplně ta nejjednodušší věc, a opravdu to není žádná velká věda. Přece jen jsem si tohoto byla vědoma už před tím, ale teď jsem to musela znovu pořádně pochopit - podívat se na to z jiné perspektivy atd. atd..

Setkali jste se někdy s tímto pocitem? Jak jste se s tím vypořádali? Jaké období máte právě teď?

Doufám, že se vám tento povídací článek líbil.

Some things stay the same only by changing.

- Heraclitus

T.