Details.

Podívám se kolem sebe a líbí se mi to, co vidím. Můj pokoj, mé věci, mé oblečení. Proč? Ty šaty kvůli tomu, jakou mají krajku kolem pasu, ta kniha patří k mým oblíbeným, protože ukrývá staré, na konci lehce ohnuté stránky. Ten deníček kvůli slovům uvnitř, a ta deka? Líbí se mi ten pocit, když se do ní můžu zachumlat po dlouhém dni. Nebo ty brýle, které mi leží támhle na stole - je vtipné, jak mi při sebemenším pohybu padají, ale přece, vypadám v nich tak chytře... Každá věc má v sobě něco lepšího, menšího. Ať je to fyzický kousek nebo jen pocit. Ale vždy to stojí za bližší pohled. Tak.
Už se díváte?

Tyhle moje myšlenky se odráží i v mém chování. To, jak fotím, jak píšu, co se mi líbí. Jak se zápalem popisuji smysl knížky a čekám, kdy se dotyčnému v očích rozzáří stejné jiskřičky, jaké v tu chvíli cítím u sebe. Nebo to, jak se po městě rozhlížím a snažím se najít něco neobvyklého a na tanečních battlech se raději dívám na někoho v rohu místnosti než na soutěžícího. To jsem prostě já.

A to bych vám tímhle článkem chtěla předat. Kousek sebe. Svoji vlastnost. Nebo je to možná proto, abyste lépe pochopili moje občasné (kéž by jen občasné, že?) žvatlání. To, jak se snažím dívat za povrch věcí a smát se i z malého.

Tak to taky zkuste. Koukněte se kolem sebe, podívejte se. Usmějte se a přijměte prostý fakt, že ke štěstí potřebujete vlastně jenom sebe. Svoje oči, mozek, srdce. Ale hlavně sebe.

Nebo můžete obrátit oči v sloup a říct si, co to tady ta holka breptá. Ale jsem si jistá, ano jsem, že aspoň někdo mě pochopí, uvidí v mých slovech sám sebe nebo možná někoho, kým chce být.

No. A co, že jsem v tomhle článku sentimentální a v podstatě tvrdím, že pohled na šišku vás rozesměje? Dělá mě to snílkem? Bláznem? Umělcem? Nevím, ale víte co? Na tom nezáleží. Protože ať mě nazvete jakkoli, budu v tom pokračovat.

P.S. Trošku jiný článek (vím), vezměte si z něho co chcete, ale hlavně - buďte sami sebou. Prosím?

K.