Back to the summer, again.

I když už mám dokonalou vánoční náladu, nemohla bych vás ošidit o poslední malé připomenutí léta. Dneska mám pro vás zbytek fotek z Chorvatska a Černé hory. V minulém článku jste viděli fotky z Černé hory (pokud jste článek nečetli, mrkněte na něho tady) a dneska vám ukážu ty z Dubrovníku. Tohle město mě opravdu překvapilo. Upřímně, čekala jsem nějaké obyčejnější městečko, které bude sice hezké, ale žádný zázrak to nebude. ALE! To jsem se sakra mýlila. Dubrovník je vážně krásné město. Má zkrátka svoje kouzlo. Určitě vám doporučuji ho navštívit. Z Vídně jste tam za dvě hodiny a slibuji vám, že se do Dubrovníku zamilujete stejně jako já!

Všude (ale jako vážně všude) bylo pověšené prádlo. Ne, že by mi to vadilo. Vypadá to totiž skvěle na fotkách!

Kolem historického centra se táhnou hradby, na které si můžete koupit lístek a celé si je obejít. To vám můžu rozhodně doporučit. Z hradeb byl nádherný výhled a ani nám to nezabralo moc času. Jediné, co mi vadilo bylo horko. I teď v listopadu tam bylo docela vedro, takže si vážně nedokážu představit, obejít celé hradby v létě.

Když se vám hradby nechtějí obcházet celé, můžete odejít jedním ze čtyř východu. Ale protože jsou moji rodiče hrozně aktivní, museli jsme si je obejít celé a kdyby nebylo horko, určitě by navrhli obejít si ty hradby ještě jednou!

Překvapilo mě, kolik bylo v Dubrovníku malých úzkých uliček. A já, jako milovník malých úzkých uliček, jsem jenom cvakala foťákem.

To bych nebyla já, kdybych si nevyfotila alespoň jedno okno!

Snad jeden z nejhezčích zážitku bylo koupání na pláži, kousek od historického centra města. Byla naprosto nádherná. Vůbec jsme nečekali, že se půjdeme koupat, takže jsme neměli plavky. Ale to nám v ničem nezabránilo (nebojte, neplavala jsem nahá, měla jsem spodní prádlo). Byly tam snad největší vlny, jaké jsem kdy v životě viděla. Prostě nádhera!

Výhled z hradeb byl opravdu nádherný!

Nejlepší zmrzlina!

Touhle lanovkou jsme vyjeli až na kopec nad Dubrovníkem. Byl tam krásný výhled a pokud budete v Dubrovníku, určitě vám můžu tenhle zážitek doporučit.

Doufám, že se na mě ten pán nebude zlobit, že jsme ho vyfotila. Ale on vypadal jako vystřižený z nějakého francouzského filmu!

Doufám, že se vám článek líbil. Omlouvám se, že byl tak dlouhý, ale prostě jsem vám ty fotky chtěla ukázat. Ještě bych chtěla napsat něco o tom, co se teď ve světě děje. Myslím ty atentáty a jiné děsivé věci. Nechápu to. Vážně ne. Doufala jsem, že nikdy nebudu muset mít strach z války, ale teď? Opravdu se bojím. Bojím se vyjít na ulici, bojím se že se něco stane mé rodině nebo kamarádům. A proč? Ve jménu čeho? Tady už nejde o náboženství, rasu nebo nějakou jinou odlišnost. Tohle je čiré zlo. Chuť ubližovat ostatním a mít nad námi moc. O to jde, o moc. Já vážně doufám, že se teď lidé spojí a budou proti tomuhle zlu bojovat. Společně. Co jiného taky zbývá. Ale musíme věřit, že se všechno vyřeší v relativním klidu. Naděje přece umírá poslední.

B.