Tips: How to write II. (My writing story)

V minulém článku jsem se vám snažila předat několik tipů, které by vám při psaní mohly pomoct. Nevěnovala jsem se tolik vysvětlování toho, proč vlastně píšu, jaké jsou mé cíle a co pro to dělám. Ptala jsem se a většina z vás chtěla vědět i tohle. Pokusím se to nějak shrnout a doufám, že to někomu třeba i pomůže. Protože proto to dělám.

Bohužel musím začít tak, jako většina z nás, kteří se psaní věnujeme. Vždycky mě bavilo číst a psát slohovky. A taky tvořit triliardu bezvýznamných blogů. Jako malá jsem si představovala, že budu slavná spisovatelka fantasy knížek. Od té doby jsem to trochu přehodnotila, ale láska ke slovům mě neopustila. Asi někdy v sedmé třídě jsme si založily blog. A (jak můžete vidět) ten nám vydržel do dnes. 

Také jsem postupně začala psát povídky. Některé jsem zavrhla okamžitě, jiné mám ráda dodnes a další zase neustále přepisuji. Ale tak to s psaním jednoduše chodí. V roce 2015 jsem se dokonce přihlásila do jedné literární soutěže a skončila jako finalistka. Povídku si můžete přečíst tady. "Knížku", kterou vidíte na fotce mi udělala ségra k posledním Vánocům. Je v ní několik mých nejoblíbenějších povídek. Asi před rokem jsem si také založila svůj vlastní blog, na který píšu krátké úvahy, fikce, povídky, poznámky... Pomáhalo mi to psát každý den, protože mě to motivovalo víc, než psát jen do Wordu. Nikdo o něm ale neví. Nejsem si totiž jistá, zda chci, aby ho někdo četl. Pokud byste o to ale moc stáli, někdy příště bych se s vámi podělila (tak dejte vědět).

V lednu tohohle roku jsem také začala psát pro jeden módní web. Což doprovázely trošku menší komplikace, protože jsem poprvé osobně narazila na to, co to doopravdy znamená, mít pod článkem internetovou diskuzi. Myslím takovou tu, kde se o sobě autoři dozví, že z nich nikdy redaktor nebude, že se mají vrátit na základku, nebo že daná komentující osoba psávala lepší slohovky. Ano i takovéhle komentáře jsem dostávala. Ale zase mě to posunulo kousek dál a uvědomila jsem si, že ne všude bude tak příjemné prostředí, jako třeba u nás na blogu. Protože nemůžeme být šťastnější a vděčnější za to, jací lidé nám sem chodí. ♥

Časopis Brainstorm už jsem zmiňovala víckrát. Píši pro něj rok a půl a strašně mě to baví. Narazíte přitom na tolik zajímavých lidí plus to vážně dost pomáhá s psaním (ještě aby ne). Takže pokud máte šanci se k nějakému studentskému časopisu připojit, určitě neváhejte!

A pak je tu má milovaná žurnalistika. Letos jsem už po druhé navštívila Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského. Minulý rok jsem byla ve skupince Tisk, letos v Nových médiích. To znamenalo, že jsem například zjistila, že vlastně vůbec nerozumím Facebooku. Také jsem udělala rozhovor s Katkou Etrychovou, a pak spolupracovala na dalším s Andreou Bubníkovou. Navíc jsme s kamarádkou rozjely facebookovou stránku Humans of Havlíčkův Brod, což mě neskutečně bavilo. A když mě na konci vybrali jako nejlepší ze skupinky, nemohla jsem být šťastnější (navíc jsem dostala tuhle skvělou učebnici!).

A co bude dál, ptáte se? Teď mě čeká maturita a přijímačky na vysokou. Plánuji jít na žurnalistiku (nene). Jen si nejsem jistá druhým oborem - je totiž dvouoborová. Uvažuji o češtině nebo mezinárodních vztazích. Také jsem nedávno dostala nabídku pomáhat s PR jedné organizace. Tak uvidím, jak to všechno dopadne. 
P.S. Článek jsem nepsala za účelem se vychloubat, má to být čistě inspirace - sama vím, jak mi takovéhle články dokázaly pomoct...
P.P.S. Chcete zase pokračování? :)

K.