Just do what you want

I když by to bylo zajímavý, nikdo není dokonalej. Ani celebrity, ani spisovaelé a ani blogeři (haha, proč bych se nemohla řadit do celebrit?). Takže prosím omluvte naši nepřítomnost. Snad to tak nebude celý léto (kecám, nebude!). Bett si odjela užívat do Chorvatska a hádejte co, zapomněla nabíječku na foťák, takže moc fotek nebude. Jak typické (neříkejte jí to, schytala bych to). A Tess není moc dobře, to víte, napsat článek chce energii. Tudíž jsem zbyla jako jediná z trojky, máte mě tu zase. Protože nejsem doma, nemůžu nafotit moc fotek pro náročnější člány, takže vám ukážu, co jsem dneska nafotila (prostě všecko možný). Stěhujeme (uf). Už jsem vám říkala, jak ráda mám starý věci? A taky vám vždycky léto ubíhá, jako stejný dny, co jdou za sebou, ani nejdou rozlišit? Ale občas se tam něco najde, třeba dneska to kafe, takový každý den nemáte. A takový věci jsou nejlepčí, ty dělají největší radost (ale fakt).

Já vím, že jsem hrozně originální, ale mně se tyhle fotkyprostě líbí. Tečka. Není to dostatečnej důvod?

Jsem si ráno patlala kaši (příště dýl vařit!). A ty borůvky s banánem nejen dobře vypadají. Slint.

Po zjištění, že máme se sestřenkou stejnej mobil, jsme si musely vyměnit obaly. Jako ve třetí třídě. Ovšem vtipnější je, že babička s jistotou prohlásila, že je to krtek (krtek s křídlama, proč ne).

Pamatuju si ještě, když tam byl ten koník novej a neošahanej. A nemohla jsem na něj vylézt. Teď už se na něj vyšplhám úplně snadno, i když bych neměla. Ty pohledy protivných důchodců nás nezajímají, hlavně že si sednem na koníka, že.

Jenda z již zmiňovaných starých věcí. Ehm, jestli chcete, můžete v komentářích rozvést vášnivou debatu o tom, co je to vlastně za zvíře. Jsem pro medvěda, máma pro psa. Ale jde o fakt, že jsme se tomu úchylnýmu úsměvu smály, a to hodně dlouho a nahlas. Možná tomu napomohlo i to, že se to jmenuje Bdinka.

Hrozně fotogenická, mám ji asi ze všech úhlů co existujou.

Náhodný věci jsou nejlepší (stejně jako ty malý a nečekaný). Když jsme se se ségrou prohrabovaly v hromadě knížek za 10 Kč, tajně jsem doufala, že najdu nějakou super osudovou a neznámou knížku. A když mi tuhle ségra podala, bylo to jasný. Krásně napsanej román/pohádka od neznámýho švýcarskýho autora (teda mně neznámýho). Připomíná mi to Van Houtena (kdo nezná, přečtěte si TFIOS).

Tenhle si vyzdobila mamka. Starší fotka (jo, jasně starší, asi týden, ale co), ale sliny se mi sbíhají pořád. Komu ne.

Jsem divná, připomínat mi to nemusíte, tenhle obrázek to udělá za vás. Prostě když vidím něco starýho a oprýskanýho, musím si to vyfotit a usmívat se jak blb. (ještě, že mě nevidíte)

Aby toho na mém listu divnosti nebylo málo, přidám tam fakt, že miluju focení dřeva. Tak se podívejte, vždyť je tak fotogenický (asi desetitisíckrát víc, než já).

Typický. Podobnou fotku má snad každý (a proto mám potřebu vám to ukazovat, že).

Vždyť říkám, že ji mám  ze všech úhů. Tenhle je super. Prý je tam někde moucha, na tom drátu. Nebo taky ne.

Hů, s lítostí vám oznamuji, že jste u konce. Jsem utahaná. I přes to, že už nejsem ve škole, ale u babičky. No, spíš to bude tím, že už skoro necítím ruce (nebo spíš cítím až moc, au), z toho tahání krabic s knížkama. Nojo, je to dědičný. Jednou, až budu bydlet sama, nebudu mít byt, ale jednu obří knihovnu. A asi sto padesát tisíc křesílek.
Nezapomínejte na maličkosti! A starý věci! A taky na nečekaný!
To kafe bylo dobrý.
Hele, tenhle článek je vlastně taky nečekanej, co.

Kejt