Self-awareness: Gratitude

Už nehezky dlouhou dobu plánuji začít nějakou řadu článků, kterou bych věnovala tomu, jak bychom se měli vnímat. Byla by hlavně pro vás, ale zároveň i tak trochu pro mě. Každý den vidím tolik nových myšlenek nebo pohledů na tohle téma, že mi to prostě nedá. Musím to vše soustředit na jedno místo a udělat si v tom konečně pořádek. A protože se mi toho v té hlavě nahromadilo opravdu hodně, začnu tím, co se mi tam uhnízdilo zrovna dnes. Vděčností a tím, jak ji propojit s vnímáním sebe sama.

Dokonalá fakulta architektury v Praze a dvě noční šelmy. 

A protože vlastně ani žádný čas na tenhle článek nemám, doplním ho fotkami z mého posledního výletu do Prahy (z mobilu, omluvte prosím kvalitu). Můžete si tak odnést i tipy na to, kam vyrazit! Ale teď už...

• 
   Řeknu vám to bez nějaké omáčky. Každý (minimálně v naší společnosti) je nějak privilegovaný. Ať je to tím, že jsme se narodili do "vyšší vrstvy", že můžeme jezdit na dovolené nebo jednoduše máme co jíst. A každý by si měl uvědomit, jak daleko na téhle stupnici výhod je. Neříkám, že by se za to měl stydět. To vůbec. Ani by to nedávalo smysl. Jde ale o to, uvědomit si to. A vážit si toho, co my bereme jako samozřejmost, ale jiní to třeba nikdy nebudou mít. Určitě se koukněte na video o tom, jak si několik lidí z odlišného prostředí zkoušelo test privilegovanosti nebo si ho rovnou vyplňte sami.  

Nejúžasnější kavárna v Praze - Kavárna Čekárna - a hned za ní další taková, La Boheme. 

• Nezáviďte. A nebo jinak. Klidně si to sem tam dovolte - jsme přece lidé - ale snažte se to nedávat najevo. Není nic smutnějšího, než když máte z něčeho radost (naplánovaný výlet, nové oblečení...) a chcete se o to s někým podělit. Ale nemůžete. Protože se bojíte, že se na vás naštve nebo bude minimálně nepříjemný. Díky závisti. Nechcete přeci něco takového vzbuzovat v ostatních. Zkuste vnímat, jak na vás působí tahle emoce a naučte se ji kontrolovat. Myslím si, že tak lépe poznáte nejen sami sebe ale i ostatní. A udělá to z vás lepšího člověka. Alespoň doufám - sama na tom ještě musím docela pracovat...

Já, snažíc se nic nekoupit... Abych mohla utrácet za cestování, jídlo a kávu, kterou vidíte hned vpravo!

Nebojte se ukázat, že jste vděční. Obejměte někoho jen tak. Usmívejte se bez důvodu. Tančete si na ulici a zpívejte spolu s písničkou ve sluchátkách. Odměňujte se. Běžte a řekněte vaším blízkým, že jste rádi za to, že je máte. Jednou si za to poděkujete.

Já, jak se zamilovávám do nočního UMPRUM a turistická klasika.

Neberte nic jako samozřejmost. To zní sice jako strašné klišé, ale je to tak. Cokoli se může změnit ze vteřiny na vteřinu. A pokud jste žádnou takovou situaci ještě nezažili, tak mi na 99% neuvěříte. Ale pokud ano, tak se v mých slovech jistě vidíte a víte moc dobře, o čem píšu. Během té jediné sekundy si přejte, aby se vše vrátilo do starých kolejí. Až tehdy si uvědomíte, co jste měli. Zkuste tomu předejít.

Nejlepší brunch v Mezi srnky a noční dlabání dokonalé zmrzliny.

Dívejte se. Trošku zvláštní ráda, ale bez těch já se prostě neobejdu. Pozorujte ostatní. Jak se chovají? Můžete se z nich nějak poučit? Nebo naopak inspirovat? Važte si každé maličkosti, úsměvu a laskavosti od někoho cizího. Převezměte dobré skutky a šiřte je. Pište články, foťte nebo je jinak vyprávějte. Pošlete to zase o kousek dál. 

Tenhle článek v podstatě vznikl díky jednomu malému aktu laskavosti. Ještě před pár hodinami se mi podařilo v knihkupectví převrhnout takovou tu krásnou pyramidu z knížek. Chvíli jsem zmateně sbírala výtisky sama, nikdo se na mě ani nepodíval. Ale pak se ke mně přidala jedna cizinka (tmavé pleti, kdyby to byl pro někoho důležitý detail). "Never mind, it happens to me all the time." Usmála se na mě a zase vesele odběhla. Věřte mi, že jsem tam pak ještě dobrou chvíli stála a koukala za ní...

K.